kamilanemeckova@snyaspiritualita.cz

S N Y   A   S P I R I T U A L I T A

SPIRITUALITA  -  INDIVIDUACE  -  ANALÝZA SNŮ

Teoretická část: Výzkum a teorie univerzální, nenáboženské spirituality
Praktická část:    Výklad snů a poradenství v individuačním a spirituálním
                               (duchovním) procesu

 

Úvodní slovo   |   Spiritualita a věda   |   Co je sen   //   Osobní údaje   |   Vlastní metoda analýzy snů   |   Kontakt   |   Ceník   |   Aktuálně

 

 

Historie snění

Snění provází lidstvo odnepaměti. Sen jako svébytná moc existoval ve většině archaických kultur (Mezopotámie, Čína, Arábie, Egypt, staří seveřané, domorodé kultury Ameriky), ale postoj ke snům a jejich význam byl vždy určován sociokulturním prostředím dané doby. V původních kulturách bývaly velké sny jednotlivců vyprávěny a prožívány celou komunitou a byly považovány za zdroj psychické energie. Samotný výklad ale zůstal komplikovaným fenoménem, k jehož interpretaci byli povoláváni zkušení odborníci, příslušníci vzdělanecké elity nebo moudří mužové ať už jimi byli šamani nebo třeba kněží z Domu života v Egyptě (Starý, Hrdlička).

Mnohé domorodé kultury nahlížejí na sny jako na skutečné události. Pro náš západní rozum buď se něco skutečně děje, nebo ne. Mezi těmito póly není nic. Antropolog Wiliam Merrill při studiu mexického kmene Raramuri pozoroval, že sny jsou pro domorodce skutečnými událostmi. „Často mi vyprávěli téměř neuvěřitelné zážitky, ale zapomněli dodat, že se jim to zdálo. Musel jsem se jich na to ptát“. Nerozlišují mezi bdělým životem a životem snění. Časté jsou zasvěcovací sny, chlapec z kmene Pauní vyprávěl v roce 1850, že když usnul při lovu, byl přenesen do podzemní zvířecí nory, kde mu různá zvířata po čtyři noci předávala své schopnosti. Trval na tom, že jeho prožitek byl skutečný. Jihoamerický saníma vyprávěl, jak ho vodní ženy vzaly do učení a půl roku se učil rozeznávat byliny a další umění, čas snů byl několik nocí ale zpomalení ve snu je obecně známý jev (Barasch).

Středověká Evropa dělí sny na sny od Boha a od ďábla. Pozornost byla věnována pouze snům božského původu. V průběhu dalších století dochází k „ odkouzlení“ snu a v novověku je sen definitivně přisouzen člověku, zbaven rozměru božského poselství a redukován na důsledek tělesných pochodů pramenících ze senzorického nebo vnitřního mozkového podráždění (Starý, Hrdlička).

 

Moderní metody přinášejí psychologický výklad snů. Kruh, spojující archaické a domorodé kultury s moderní kulturou, se ale dotáčí až v hlubinné psychologii. Jako zdroj archetypických snů je zde vnímáno kolektivní nevědomí lidstva a této rovině je snu opětovně přiznána transcendentní hodnota.

Zásadní rozdíl pojímání snů mezi příslušníky archaických a moderních kultur tkví ale hlavně v přístupu. V doložených snech jsme dnes spíš herci. Dříve byl snící pasivním divákem a sen byl nahlížen jako vnější událost, která je na člověku nezávislá a pouze se mu ukazuje. Moderní člověk vnímá sen jako něco svého, vnitřního, jehož původcem je on sám (Starý, Hrdlička) Snový děj, byť má v daném případě i numinózní hodnotu, se vztahuje především k jeho osobnímu životu.

 

Literatura:

Starý, Jiří – Hrdlička, Josef (ed). (2008): Spánek a sny. Svět archaických kultur III, Praha: Hermann a synové.
Barasch, Marc, I. (2002): Léčivé sny, Praha: Nakladatelství lidové noviny.