kamilanemeckova@snyaspiritualita.cz

S N Y   A   S P I R I T U A L I T A

SPIRITUALITA  -  INDIVIDUACE  -  ANALÝZA SNŮ

Teoretická část: Výzkum a teorie univerzální, nenáboženské spirituality
Praktická část:    Výklad snů a poradenství v individuačním a spirituálním
                               (duchovním) procesu

 

Úvodní slovo   |   Spiritualita a věda   |   Co je sen   //   Osobní údaje   |   Vlastní metoda analýzy snů   |   Kontakt   |   Ceník   |   Aktuálně

 

 

Sen a individuace 

Individuace je proces obnovy, cesta, k tomu kým opravdu jsme. Je psychologickou paralelou zasvěcení či skutečného poznávání sebe sama. Transformovat svůj život znamená víc, než jen být pořád pozitivní, jde o schopnost věci plně cítit, ať už jsou příjemné či bolestné, a zůstat přitom otevření a prostorní. Otevřenost a prostornost naší zkušenosti, angažovanost a opravdovost k tomu, co cítíme, jsou předpoklady pro nalezení našeho Bytostného Já. Individuační proces vede nakonec k duševní rovnováze a harmonii mezi vědomím a nevědomím a tím i k postupnému napojení se na nejhlubší tajemství vesmíru. Člověk se tak stává celistvým a sjednoceným a naplňuje svůj osud. (Wurm).

Individuace je jedním ze základních pojmů hlubinné psychologie Carla Gustava Junga. Byl to právě on, kdo v moderní psychologii jako první cestu do svého nitra podnikl a popsal.

Individuace je proces, který se intenzivně hlásí o slovo většinou po dosažení středního věku. Proč? Protože souvisí s životní zkušeností. Tehdy se začínáme otáčet zpátky a probíhají první reflexe prožité části života a člověk je nucen pozvolna stahovat hlavní část své psychické energie z vnějšího světa, aby ji dal k dispozici niterným psychickým procesům (Aeppli).

Když se narodíme, učíme se jak žít, tedy poznávat a udržovat základní funkce života (Wurm). Jako děti se kolébáme v oceánu nevědomí, ze kterého pozvolna vystupujeme. Mladý člověk je přirozeně orientován ven na poznávání a prožívání vnějšího. Měl by nejprve postavit silné ego, které je schopné řešit situace a stát pevně ve vědomém a aktivním světě. Přichází těžký úkol naučit se všechny role, které od nás okolí očekává. Stáváme se žáky, studenty, vykonáváme různá povolání, seznamujeme se s partnery, stáváme se manželi a manželkami. S rodičovstvím obvykle přichází mnohem těžší období. Potkáváme se s tvrdou realitou života, kdy jsme nuceni uživit sebe a rodinu. Je potřeba někde bydlet, procházíme krizemi v partnerství, nebo v přátelství, potkají nás třeba těžké nemoci, často právě na základě psychosomatických problémů, které už měly dost času působit, a také zjistíme, že už nikdy asi nebudeme tím nebo oním, protože možnosti života se přeci jenom s postupujícím časem zužují. Věci, které nás lákaly, najednou ztrácejí lesk, ale objevují se jiné roviny, které jsme před tím nevnímali. A tak se nám v této době začínají měnit hodnoty. Ne všem, ale ten, kdo zůstává trvale orientován na vnější svět a jeho hodnoty, (jako úspěch, společenské postavení, materiální bohatství nebo povrchní vztahy a jiné konzumní záležitosti) postupně ztrácí kontakt se svým vnitřním světem.

Procházíme-li individuačním procesem, pak dospíváme - dětmi, můžeme v určitých rovinách lehce zůstat až do smrti. Řešíme své postoje a vztahy ke svým blízkým. Přehodnocujeme vztahy k rodičům a odpoutáváme se, pokud tyto vazby zůstaly neživotně těsné a také uvolňujeme naše mnohdy traumatizované vnitřní dítě. Je zapotřebí nalézt odvahu a dostatek síly, abychom se vymanili z rutiny, kterou jsme většinou pod tlakem okolí přijali. V rodině a společnosti jsme vrostli do modelů chování, které ale, vědomě nebo nevědomě, začínáme pociťovat jako příliš těsné a svazující a tak se od těchto modelů, zvyků a nánosů oprošťujeme. Zároveň si uvědomujeme svou Masku, kterou všichni nosíme a musíme nosit, abychom vůbec mohli ve světě a v kultuře, ve které žijeme fungovat a přežít. Ale pod ní pomalu odhalujeme svou skutečnou vlastní individualitu.

Cílem individuace je, aby se člověk stal sám sebou. Aby odhalil: Kdo jsem já. A k tomu napomáhají právě sny.

Analytická psychologie techniku výkladu snů propracovala zejména v souvislosti s individuací. Člověk se přes sny seznamuje se svými dílčími osobnostmi, symbolickými postavami, ztělesňujícími jeho postoje a síly jeho psýchy. Setkává se s archetypy. Překonání strachu z nevědomí a tím i strachu ze smrti a konfrontace s archetypy je složitý a dlouhodobý proces. V první vrstvě je to setkání se stínem. Člověk usilující o individuaci získává správný vztah k temné, odvrácené straně své osobnosti, kterou si ani neuvědomuje nebo jí záměrně nevěnuje dostatek pozornosti. Dalším setkáním je setkání s naší vnitřní ženskou nebo mužskou stránkou. Ta je ve snech zosobněna osobou opačného pohlaví a to u muže s Animou a u ženy s Animem. Ústředním motivem individuace a také pokračující procesem je cesta. Znázorňuje se v podobě putování, nebo také alchymistické proměny. Cesta ke středu je vlastně cestou domů, je to pouť naší duše (Aeppli, 99).

Individuace není egoistická orientace směřující k individualismu, jak by se mohlo zdát. Bytostné Já v sobě zahrnuje nekonečně více než pouhé já, jak odpradávna ukazuje symbolika: je stejně tak ten druhý nebo ti druzí, jakož i já. V závěru nevede k nějaké individuální odloučenosti, individuace svět nevylučuje, nýbrž zahrnuje.

 

 Literatura:

Aeppli, Ernst (1995): Psychologie snu. Praha: SAGITARIUS
Wurm, Bohumil (2007): Tarot a hledání smyslu života. Praha: Praga Mystica